Vždycky jsem měla ráda auta. Taky jsem si říkala, že po základní škole bych chtěla dělat automechanika. A když jsem tohle řekla doma, tak moje maminka málem omdlela, protože vždycky mě měla za takovou malou holčičku, která půjde třeba na zdravotní školu anebo na ekonomickou školu. Jenomže mě tohle nebavilo. Bavilo mě hrabat se v motorech a dělat technické věci, takže pro mě automechanik byl opravdu jasná volba. Sice jsem na tu školu šla, i když jsi to moje rodiče nepřáli. Hlavně ne maminka. Otci to možná bylo jedno, ale nedal to nějak najevo. A musím přiznat, že i babička byla zklamaná, že jsem nešla na zdravotní školu, protože babička měla za to, že když půjdu na zdravotní školu, tak budu mít opravdu lepší budoucnost. Ale že když bude žena automechanik? Řekla jsem si, že to přece nevadí, že je to taky práce.
To že mně se líbila práce s auty není špatné. Taky jsem si řekla, že tónování skel v Brně by mohlo být taky skvělé místo pro to mě. A kdybych tam mohla pracovat, tak bych byla velmi nadšená. Protože jsem tam taky byla na praxi, takže se mi půlka snu splnila. Byla jsem ráda, že mě v Brně vzali na tónování skel. Ze začátku jsem to opravdu neuměla, Bylo to opravdu složité, ale později jsem se to velmi rychle naučila.
Baví mě to. A i když je někde zakázáno tónovat skla v Brně, tak mě to vůbec nevadilo. A když jsem se to pořádně naučila, tak jsem potom mohla taky tónovat skla v Brně na profesionální auta, která závodí na kruzích a jezdí závody. Baví mě to a jsem opravdu ráda, že jsem se vyučila automechanikem, i když si to na ženu moc nehodí. A vám by vadilo, kdyby vaše dcera by šla na školu, která se zaměřuje na automechanika? Jaký by byl důvod, kdybyste se na to naštvali? Myslím si, že přeci každý člověk i dítě má právo na to, aby se rozhodlo, co v životě bude dělat. A že je to brněnské tónování skel? No a!